Proč stupnice a jejich alterace nejou abecedně za sebou C dur → D dur → E dur → F dur → G dur → A dur → B dur?1. Proč to není abecedně C → D → E → F → G → A → H dur?Protože durová stupnice není jen řada písmenek za sebou, ale má pevnou strukturu intervalů (vzdáleností mezi tóny):
- Celý tón – celý tón – půltón – celý tón – celý tón – celý tón – půltón
(2 + 2 + 1 + 2 + 2 + 2 + 1 půltónu)
- Od C k D = celý tón (přeskočíš černou)
- Od E k F = půltón (žádná černá mezi nimi)
- Od B k C = půltón (také žádná černá)
- Od D přirozeně: D E F G A B C D → tady je půltón mezi E-F a B-C → to není durová (to je aiolská moll, smutná)
- Od E: E F G A H C D E → opět půltóny na špatných místech
- Jen od C to sedí přirozeně bez žádných křížků/béček
- Začínáme od C dur (0 posuvek)
- O kvintu nahoru → G dur (1 křížek: Fis)
- Další kvinta → D dur (2 křížky: Fis + Cis)
- A tak dál: A dur (3), E dur (4), H dur (5), Fis dur (6), Cis dur (7)
- Pak opačně dolů (po kvartách): F dur (1 béčko: B), B dur (2: B+Es), Es dur (3), As dur (4), Des dur (5) atd.
Intervaly jsou pro všechny durové stupnice stejné (2-2-1-2-2-2-1), protože to je definice durové stupnice. Pokud by struktura intervalů byla jiná, nebyla by to durová stupnice (např. by to mohla být mollová nebo nějaký mod).
Intervaly na stupnici G Dur
"G
2 A 2 H 1 C 2 D 2 E 2 Fis 1" tedy 2 2 1 2 2 2 1 - čili dva půltony od G
k A, dva půltony od A k H, jeden půlton od H k C, dva půltony od C k D,
Dva půltony od D k E, dva půtony ton od E k Fis a půlton od Fis ke G..
Můj výpočet:
G → A = 2
A → H = 2
H → C = 1 (His neexistuje, protože His = C – stejný tón)
C → D = 2
D → E = 2
E → Fis = 2 (Eis neexistuje v této stupnici, protože Eis = F)
Fis → G = 1 Celkem: 2 2 1 2 2 2 1 – přesně takhle to má být pro každou durovou stupnici (včetně G dur). To je princip. Gratuluju, tenhle moment je pro hodně lidí ten „aha“ bod, kdy jim to najednou sedne.Proč Fis (a ne Eis)?Tady je vysvětlení, proč v G dur je Fis a ne Eis (ani na kytaře, ani na klavíru, ani nikde jinde v klasické hudbě):
G → A = 2
A → H = 2
H → C = 1 (His neexistuje, protože His = C – stejný tón)
C → D = 2
D → E = 2
E → Fis = 2 (Eis neexistuje v této stupnici, protože Eis = F)
Fis → G = 1 Celkem: 2 2 1 2 2 2 1 – přesně takhle to má být pro každou durovou stupnici (včetně G dur). To je princip. Gratuluju, tenhle moment je pro hodně lidí ten „aha“ bod, kdy jim to najednou sedne.Proč Fis (a ne Eis)?Tady je vysvětlení, proč v G dur je Fis a ne Eis (ani na kytaře, ani na klavíru, ani nikde jinde v klasické hudbě):
- Stupnice používá jen 7 různých písmen (A B C D E F G) – každé písmeno se v jedné oktávě objeví jen jednou.
→ Nemůžeš mít v jedné stupnici E a zároveň Eis (to by bylo dvakrát písmeno E).
→ Stejně tak nemůžeš mít F a Fis najednou v základní řadě – proto se místo F používá Fis. - V G dur potřebujeme na 7. stupni velkou septimu (velkou septimu = 11 půltónů od základního tónu).
- Od G k F = jen 10 půltónů → příliš málo (znělo by to jako moll).
- Proto musíme F zvýšit o půltón → Fis (teď je to 11 půltónů od G).
→ Fis je prostě zvýšené F, ne snížené G (G♭ by bylo Ges, což je v jiné stupnici).
- Na kytaře Eis neexistuje jako samostatný tón – protože Eis = F (enharmonicky stejný zvuk).
- Kdybychom napsali stupnici G dur jako G A H C D E Eis G, pak by to bylo:
- E → Eis = půltón (správně)
- Eis → G = celý tón + půltón (špatně, interval by byl špatný).
→ Celá struktura by se zhroutila. Proto se používá Fis – udržuje to pořadí písmen A B C D E F G a správné intervaly.
- Kdybychom napsali stupnici G dur jako G A H C D E Eis G, pak by to bylo:
- Od E k Fis je celý tón (2 půltóny): E → F (1) + F → Fis (1) = 2.
- Od Fis ke G je půltón (1).
- Celý vzorec zůstává 2-2-1-2-2-2-1 – žádný Eis, žádná chyba.
- pražec = G
- +2 = A (5. pražec)
- +2 = H (7.)
- +1 = C (8.)
- +2 = D (10.)
- +2 = E (12.)
- +2 = Fis (14.)
- +1 = G (15.)
No comments:
Post a Comment